Co je u mně nového

Teta Marika mi půjčila houpací lehátko od kamarádky Alžbětky. Je moc pohodlné a moc se mi v něm líbí, trávím v něm hodně času a někdy si v něm i trochu schrupnu.

Konečně jsem dostala postýlku. Půjčil mi ji bratranec Daneček, ale musela jsem počkat, než mi ji uvolní jiné miminko. Jsem na ni ještě trošku malá, ale já dorostu.

V postýlce mám panenku od tety Mariky. Zatím je panenka větší než já, ale na rozdíl od ní, já ještě porostu.

S mámou chodíme každý den na procházku a když je doma táta, tak s námi jde taky.

A protože mám pořád ledové ručičky, tak mi rodiče dávají na ven rukavičky od babičky Kábové.

Tady nás táta hezky vyfotil, jak se s mámou chystáme na pasení koníčků.

Máma mě pořád přemlouvá, ať pěkně zvedám hlavičku…

…a já si zatím cucám prsty. Času dost ne?

A tohle je jedna momentka s hrazdičkou. Už se občas omylem trefím do hračky, ale ještě jsem plně nepochopila princip toho, jak to dělám.

Máma po ránu někdy nemůže vstát. Nevím proč, ale bývá unavená. To já jsem po ránu jako rybička.

Aby si rodiče nemysleli, že to budou mít se mnou zase až tak jednoduché, tak jim občas předvádím taky hysterku. Třeba dnes jsem zkoušela mamčinu trpělivost celý den a večer to zkouším i na tátu a nechci spát – jakože. Ve skutečnosti jsem utahaná jako kotě, ale musím si je otestovat.